Něco o hodinkách

 

Hodinky jsou malé přenosné hodinky, které zobrazují čas a někdy i den, datum, měsíc a rok.. Mohou být vybaveny i zařízením na odměřování kratších časů (chronograph, stopky). Hodinky dělíme na:

 

              Kapesní hodinky (s mechanickým pohonem), často s řetízkem.

  • Náramkové hodinky s řemínkem z plastu, kůže nebo kovu, upevněným na hodinky pomocí stěžejky.. Rozlišují se:
    • Pánské nebo menší dámské.
    • Mechanické (s pružinou) nebo elektronické.
    • S indikací analogovou (ručičky) nebo číslicovou (digitální).

Hodinky jsou i módním doplňkem, prestižním předmětem, bývají různě zdobené jako šperky. Kromě toho existují i hodinky speciální.

 

Podobně jako hodiny mají i hodinky několik hlavních částí:

  • pohon (zdroj energie);
  • oscilátor,  který odměřuje krátké časové intervaly; na něm závisí přesnost (chod) hodinek;
  • převody a indikaci, které počítají kmity oscilátoru a ukazují výsledek;
  • pouzdro, řemínek a další pomocné části.

U mechanických hodin je zdrojem energie spirálová pružina, u lepších hodinek uložená v pérovníku. Oscilátorem nejstarších hodinek byl lihýř, od 18. století podstatně lepší setrvačka(„nepokoj“), u moderních hodinek s odpruženým uložením čepů, aby hodinky vydržely i nárazy. Kmity oscilátoru zachycuje krok, který mu také dodává impulz. Krok propustí při každém kmitu oscilátoru jeden zub stoupacího kola a soustava ozubených převodů převádí tento pohyb na minutové kolo, na němž je připevněna minutová ručka. Od pohybu minutového kola se odvozuje i pohyb hodinové ručky. Mechanické hodinky musí mít natahovací zařízení, u starých hodinek klíčkem, po roce 1820 korunkou, která slouží i k nastavení správného času. Od poloviny 20. století se vyskytuje i automatické natahování excentrickým rotorem. Ručky se pohybují nad ciferníkem s dělením na hodiny a minuty a vteřiny, někdy bývají ručky a indexy natřeny iluminiscenční vrstvou která je schopná nashromáždit denní světo a ty jsou pak schopny svítit až 6 hodin podle síly nanesené vrstvy. Na hřídeli druhého převodového kola může být upevněna i vteřinová ručka, někdy umístěná uprostřed ciferníku („centrální“ vteřinová ručka).

 

 

 

 

 

přenos síly z krokového kola přes kotvu do oscilátoru

 

Síla z perovníku do krokového kola je převedena do rychla

 

Hodinkový mechanický strojek

 

 

hodinkový mechanický strojek doplněn automatickým nátahem pera

 

Automatické hodinky jsou mechanické hodinky doplněné samonatahovacím mechanismem, který zajišťuje natahování pera v hodinkách bez nutnosti nátahu ručního. Tyto hodinky se nazívají automaty nebo hodinky samonatahovací. Pohybem ruky se na strojku otáčí rotor (jakési vahadlo, které je uloženo většinou centrálně na strojku hodinek), který pomocí soukolí zpřevodovaného do pomala natahuje pero. Až do roku 1923 se všechny hodinky natahovaly ručně - korunkou.

Systém natahování vahadlem: Nad vrchní základnou strojku je umístěn rotor (vahadlo), který se pohybem ruky otáčí a tím natahuje pero, které pohání soukolí ve stroji. Na rotoru je upevněn pastorek, který zároveň s otáčkami rotoru roztáčí soukolí samonátahu , které je do pomala a končí u natahovacího mechanismu, které natahuje pero v perovníku stroje. Toto pero poté pohání soukolí hodinkového mechanismu. Při každodením  nošení hodinek na ruce se zajistí rovnoměrný tah pera do soukolí a tím se zajistí slušná přesnost hodinek a maximální délka chodu hodinek po odložení. Čím více je totiž pero v plně nataženém stavu, tím má stabilnější plný tlak do soukolí a tím přesněji hodinky se samonátahem chodí.

 

 

 

U bateriových hodinek je zdrojem energie článek („baterie“) a rotor je řízen křemenným výbrusem („quartz“). Quartz znamená latinsky krystal. Je tedy zřejmé, že hodinky nemohou být poháněny krystalem, ale jsou jim řízeny pro maximální přesnost chodu. Krystal je důležitý k přesnosti chodu hodinek - respektive jeho kvalita. Čím je krystal kvalitnější, tím lépe usměrňuje frekvenci kmitů a impulsy jdoucí k magnetickému rotoru jsou stabilnější a chod hodinek je poté přesnější.Vysoká frekvence oscilátoru (nejčastěji 32 kHz) se elektronicky dělí a nakonec indikuje na číslicovém displeji (digitální indikace), anebo krokovým motorkem převádí na ozubená kola a ručky (analogová indikace). Korunka slouží jen pro nastavení času. Elektronické hodinky mají podstatně pravidelnější chod který nezávisí na poloze, nemusí se natahovat a při masové výrobě jsou výrobně levné.

 Baterie v hodinkách vydrží  2 - 10 let podle typu elektroniky a celkově sestaveného strojku. Nejmenší spotřebu napájecího článku (baterie) mají hodinky digitální. Je to proto, protože zde není žádný velký spotřební přísun energie - nasvicuje se zde "pouze" tekutý krystal. Naopak největší spotřebu mají quartzové hodinky v případě zapnutí ručkového chronographu. Jednoduše řečeno - čím více mechanických částí tím větší spotřeba energie.

 

Quartz strojek

 

 

nejpoužívanější quartz strojek myiota